Ahoj! Já jsem Tino. Dřevěná loutka, milovník dobrodružství a oficiální ochutnávač zmrzliny GELAD’ORO.

Tomšos potřeboval připravit meruňky pro odpolední výrobu, ale… ty rostly moooc vysoko, že i moje kolínka si začala stěžovat. „Mám nápad! Potřebuji specialistu na šplh,“ vzpomněl jsem si na Méďu. Mrštný, šikovný, ale někdy trochu líný. „Uvidíme, co na tebe bude platit.“ Vytáhl jsem kelímek zmrzlinové ricotty s medem. „Když mi pomůžeš, tahle medová dobrota bude tvoje.“

Méďa vyšplhal na větev jako ninja a oči mu zářily soustředěním. „Tino, podávej mi košíky!“ zabručel.

„Jasně, šéfíku!“ vykřikl jsem a připravoval se na koordinaci ze země. Než jsme pořádně začali, z nebe se snesl drozd – malý, ale o to drzejší.

„Co to tam vy dva děláte?“ zapískal a začal klovat do větve pod Méďou. Ničeho jsme nedbali a pokračovali ve sběru meruněk. Já dole chytal plné košíky a Méďa vysoko ve větvích, mrštný jako akrobat, znovu plnil ty prázdné. Drozd znovu kroužil nad korunou stromu a škádlil nás: „Ty meruňky jsou moje!“ a začal strhávat jednu po druhé.

„Pozor, Méďo!“ vykřikl jsem, když mi jedna spadla přímo na klobouk. Méďa zavrčel a zavěsil se za nohy o větev. „Tino, potřebujeme plán! Ten pták už mě leze na nervy!“

Usmál jsem se a sáhl do baťůžku. Vytáhl jsem kelímek se zmrzlinou, promíchal, lžičku použil jako prak a pak – kus vrhl přesně do cesty drozda. Rakytníkový sorbet se rozstříkl jako ledová duha. Taková škoda, ale… drozd zavrávoral a ztratil rovnováhu. Méďa rychle uskočil, chytil několik meruněk a házel je dolů do připravených košíků. „Hurá! Funguje to!“ radoval se a mával tlapkami.

Drozd se snažil pohnout, ale díky lepkavé mrazivé vrstvě byl víc zmatený než při zkoušce na letní kroužek pro dravce. Nevěděl, co je dole a co nahoře, nakonec odletěl na vedlejší strom, kde si omylem sedl do hnízda jeřábů.

„Takhle se to dělá!“ smál se Méďa a jeho oči zářily jako dvě malá mruňková sluníčka. Všechny meruňky byly v bezpečí. A víte, co se stalo potom? Tomšos, když viděl, jak jsme všechny meruňky zachránili a společně očesali, zvolal: „Tino, Méďo – zasloužíte si odměnu!“

Méďa se rozzářil. „Opravdu?“

„Samozřejmě,“ řekl slavnostně. „Tvé zásluhy nezůstanou bez povšimnutí. Nová příchuť meruňkového sorbetu bude nést tvé jméno: Méďa Meruňkáč.“

Méďa si olízl záda a já mu potřásl medvědí tlapou. „Méďa Meruňkáč – sorbet pro odvážné, hladové a dobrodružné duše.„