Ahoj, já jsem Tino! Dřevěná loutka, která miluje dobrodružství a… samozřejmě zmrzlinu. Vždycky mám u sebe baťůžek plný GELA’DORO a dneska se mi bude hodit víc, než kdy jindy. Byli jsme s Tomšosem na exotické výpravě a poznávali divoké ovoce pro naše limitované sorbety.
Na chvíli jsem se odpojil od výpravy, vydal se obrovskou džunglí a narazil na divokou řeku Ganga. Byla široká, proud šílený a já si pomyslel: „Lanový most! To zvládnu! S trochou odvahy a trochou rozumu… a hlavně s mojí zmrzlinou!“
Najednou se z křoví vyřítil obrovský bengálský tygr. Říkal jsem si: „Hej, super, nový kamarád…“ Ale ouha! Tygr mě zablokoval a vrčel tak hrozivě, že mi to málem vytrhlo zmrzlinu z ruky. „Kdo jsi a kam jdeš?“ zařval. Řekl jsem rychle: „Já… já jen přecházím řeku!“ Tygr švihl ocasem a obří tlapou mi přehradil cestu. „Nikam nepůjdeš,“ zahřměl.
Napadlo mě… baťůžek, zmrzlina a rychlá akce! Sáhl jsem po mangu, tím nikdo nepohrdne a prááásk! Hodil jsem ho na zem, přímo před tyga. Zmrzlina se roztékala a pokryla mu čumák sladkou lepkavou vrstvou. Tygr nejdřív zavrčel a pak se celý olízal. „Hele, není to špatný,“ mumlal. „Ale stejně tě nepustím!“
Sáhl jsem po dalším kelímku. Srdce mi tlouklo jak buben v džungli, oči mi svítily strachem a já věděl, že tentokrát to musí být pořádná akce. S kelímkem v ruce jsem udělal krok vpřed. „Tak hele, tygře… připrav se na mango útok!“ zvolal jsem. A pak to začalo. Zmrzlina vystřelila vzduchem jako žlutá raketa. Tygr zamrkal, zašklebil se a snažil se olíznout každou kapku. Jenže já mezitím vyskočil na lanový most, který se houpal nad řekou. Tygr mě sledoval očima plnými zvědavosti a snažil se mě chytit tlapou. „Hop!“ zakřičel jsem a další kelímek zmrzliny hodil pod jeho nohy. Mango se roztékalo po laně a tygr uklouzl. Zachytil se ocasem a začal se mrskat jak moucha v pavoučí síti.
Vím, jídlem a obzvláště zmrzlinou se neplýtvá, ale… „Haha!“ volal jsem, když jsem přeskakoval přes rozvlněné desky mostu. Tygr řval tak, že se mu třásly pruhy a ocasem mával, až se zdálo, že by mohl vyrobit mango tsunami. Nakonec si sedl, olízal poslední zbytky zmrzliny a… překvapivě mě nechal projít!
„Dostal jsi mě,“ cenil zuby,, ale v očích měl lesk přátelství. „Přejdi řeku, ale příště… příště mi přines víc zmrzliny!“
Když jsem dorazil na druhou stranu, podíval jsem se zpátky. Tygr se na mě smál a vrtěl radostně ocasem. „Víš co, Tygře Mangouši… “ řekl jsem. „Počkej, až to večer řeknu Tomšosovi, určitě zařadí mango i do mé dobrodružné edice a pojmenuje ho po tobě!“
A tak z nebezpečí vzniklo přátelství a já se těšil na další cestu, protože můj baťůžek, plný zmrzliny, je vždy připravený na nové šílené nápady.
